Shabu Shabu

Shabu shabu je tradiční japonský pokrm, který původně pochází z mongolského způsobu přípravy jídla v jedné nádobě. Ten vznikl pravděpodobně ve 13 století, kdy se Džingischán snažil ve vojenském období najít efektivní způsob stravování svých bojovníků. Vojáci se shromáždili kolem veliké nádoby s vroucí vodou, kam postupně vkládali svůj příděl masa nebo zeleniny. To, že se maso krájelo (dodnes se tak připravuje) na tenké plátky mělo také svůj účel, a to ten, že se maso rychleji uvařilo a tak bylo možné ušetřit na palivu. Tato myšlenka společného vaření později našla své uplatnění také v Japonsku.

Jídlo se připravuje tak, že se do nádoby s vroucím vývarem (dashi) a s mořskou řasou (kombu) postupně vkládají tenké plátky masa a zeleniny, které se občas zamíchají. Zvuky šplouchajícího masa ve vývaru jsou základem názvu shabu shabu, které se překládá i jako „šplouch-šplouch“. K uvařenému masu a zelenině se servírují omáčky ponzu a goma.

Sukiyaki

Není tomu tak dávno co byla konzumace hovězího masa v Japonsku striktně zakázána. Byl to císař Meiji, který začal jíst hovězí maso na svátek Nového roku, což se časem rozšířilo i mezi ostatní lidi. Toto tradiční japonské jídlo má své kořeny v období prvních farmářských společenství. Hladoví farmáři se často vydávali do nedaleké divočiny na lov zvěře nebo na rybolov. Po lovu si přímo v přírodě rozložili oheň a na rydle opekli svůj úlovek. Později byla k tomuto způsobu úpravy jídla přidávána různá zelenina a začalo se vařit ve speciálním vývaru ze sladké sójové omáčky, která udělala jídlo chutnější a výživnější.